2. září 2010
Nevím, čím to je, ale poslední prázdninový den odpoledne na mě padla nějaká depka. Ráno jsem se viděla se svou drahou polovičkou, ale už ten den odpoledne mi přišlo, že jsem ho neviděla sto let. Včera mi šíleně chyběl a dneska už mě ani nic nebaví. Asi to bude tím, že chodím na praxi, místo do školy, jdu na půl devátou, nemám tam skoro co dělat a kolem oběda už jsem doma. Venku je počasí nic moc, už je hodně chladno, tak se nedá kloudně ven. Nechce se mi číst, nechce se mi nic se učit, kdybych aspoň tak měla co se učit, a prostě jenom tak čekám, až bude večer a půjdu spát. Je to špatně, já vím, ale mě nic nebaví. Chce se mi brečet. Asi to bude tím, že letošního 1. září se dost věcí změnilo a ještě mnohem víc se jich změní, až 20. září nastoupím po praxi do školy i já. Bojím se, jestli to budu zvládat, nebo ne. Ale to uvidím...