19. července 2010
Co bych řekla k dnešku? Á, na jednu stranu byl moc fajne, na druhou stranu jsem docela v kýblu. Nevím, čím to je. Jsem prostě divná. Jak jednoduše mu to mám vysvětlit? Sama se v sobě nevyznám, nechápu se, tak jak mu mám asi tak nějak rozumně odpovědět? Myslí si, že je to proto, že se stydím. Což mě sere, protože to není studem. Spíš je to šíleně divný. Navíc... v podstatě musím "hrát" a to se mi fakt hnusí, ale já za to nemůžu. Musim na to přijít, ale jak? Co se děje? Co je se mnou špatně? Kde je ta chyba?! Asi se zblázním, nechci to zkazit, ale cítím, přímo to ve mne buší, že je něco špatně, ale co? Co to je? Ach jo...