18. srpna 2011
Nikdy bych nevěřila, že všechno tak celativně celkem dobře dopadlo, že z toho nebyl žádný velký průser, že sice nic nebylo dokonalé, tak jak bych potřebovala, protože život je stáel boj, ale nakonec se mi vše tak nějak hladce podařilo urovnat a vyřešit, až jsem si říkala, že to není možné, aby to samo od sebe šlo tak bezproblémově, až jsem si říkala, že bůh moje prosby asi vyslyšel. Děkuju, děkuju za to, že to dopadlo takhle, jak to dopadlo. V autoškole dobrý, závěrečky přede mnou a rýsuje se to celkem slibně, administrativní práce k ničemu, ale co bych chtěla, takové štěstí já nemívám. Druhá práce není podvod, ale také nic růžového. Buď budu v balíku a nebo taky bez klientů, nevyberu si a ještě budu muset riskovat a investovat svoje finance. Co se dá dělat, risk je zisk a tak já to asi risknu, ale teď ještě ne, ještě počkám, až uplyne nějaká doba, abych svoje štěstí příliš nepokoušela... Nebo to bylo prostě jenom štěstí? Potkala mě štěstěna a bůh neexistuje? Kdo ví...